Bít, či nebít?

[baara007]

A máme tu zase jedno téma pro redakci, předpokládám bouřlivé diskuze:)

Bít, či nebít? Jste pro tělesné trestání dětí, nebo jste jejich odpůrce.

PS: zde uvedené přispěvky mohou být použity ve článku formou citace, pokud si nepřejete být citováni uveďte to v příspěvku, aby redakce hned věděla, že to nelze použít

[Myjka]

Urcite bit. Ja som ako dieta dostala mnohokrat po zadku varechou a zasluzila som si vzdycky. Ale iny trest nez naplacanie neuznavam.

[Oblud]

Víte, ono je to těžké. Vzpomínám si, že, jako malý, jsem měl nesmírně rád hořčici. Domácích klobás jsem mohl zkonzumovat, co hrdlo ráčilo. Ale jednou jsem si dal na talířek trošku více hořčice. Babička to postřehla a zmlátila mě řemenem s odůvodněním, že té hořčice máme málo. V té době jsem již cosi věděl o přímé úměrnosti, tudíž jsem namítl, že bychom jí málo neměli, pokud bychom jí nakoupili více. Načež mě babička zmlátila ještě víc, že prý nikdo nebude poslouchat rozumy kdejakého malého spratka.
Tehdy jsem se cítil velice ukřivděný, protože nás ve škole učili cosi o přímé úměře, což v podstatě znamenalo: více nakoupené hořčice-více hořčice ve spíži.
Vyšel jsem tedy na dvorek, kde dědeček zrovna stahoval zabitého králíka. Povídám mu: "Dědečku, představte si, že Vám babička vylila ten omastek, který jste si chtěl vypít v neděli po obědě."
Děd rázem zesinal, ztuhl, vzápětí zrudl zlostí, mrštil polostaženým králíkem o zem a zařval hromovým hlasem: "To je babizna!" A vřítil se jako namydlený blesk do kuchyně, kde babička úzkostlivě převažovala zbylou hořčici. Pak jsem již zaslechl jen několik dutých ran a babiččin bolestivý jekot.
Několik dní nato mi babička vyčítavě řekla: "Také nemusíš dědečkovi vše vykládat! On by na ten žluklý omastek zapomněl!"

[Iwab]

Ježiš, to je strašně kruté já jsem proti tělesným trestům, jako dítě jsem párkrát dostala (rukou) a moji synové tak dvakrát (také rukou), oni se smáli a mě bolela ruka. Poté jsme vše řešili diplomatickou cestou. Moje babička byla ta pravá milá, která mě bránila před nerudným strýcem, byl zlý, babičce schválně chodil v holinách přes kuchyň a já jsem mu za to nadávala už jako dítě. Později jsem babičce jezdila každý víkend pomáhat a to už si nikdy nedovolil. Ale vytáčí mě to i teď. Lidská bezohlednost mě rozpaluje do běla

[DIVA]

Pár facek za lumpárnu asi schytá v životě každý, ale já si např. dodnes vážím mého táty za to, že na mě nesáhl. U nás se vysvětlovalo. Tělesný trest je výrazem rodičovské bezmocnosti a psychického narušení.
A když už je někdy nutno něco řešit razantněji, je potřeba to udělat hned a ne vyhlašovat domácí pravidla stylem "když to neuděláš, tak potom dostaneš".
Můj manžel vždycky říkával, že inteligentní dítě nepotřebuje být bito. My jsme naší dceři vysvětlili, zdůvodnili, ona to vzala na vědomí a hotovo. Někdy při jejích protestech (já si ten rolák fakt neobleču) těch argumentů z naší strany muselo být víc; někdy jsme jako rodiče uznali, že potomek holt některé věci cítí a má právo cítit jinak než my, a vždycky to nakonec šlo.
Tělesné tresty nepreferuji a popravdě nechápu, jak někdo může bít své dítě, na které se přece tak těšil...

[Knoflíček.cz]

Přesně tak,Divuš.Ten člověk(rodič)má problémy sám se sebou.No,jak to bylo u mě,tu kdekdo ví,ale o tom třeba později.A poslední věta se mi taky líbí,jen,že na mě se netěšil nikdo... teda-táta o tom,že mám přijít na svět,vůbec nevěděl...ale jsem ráda,že máti udělala,co udělala a dala mi tím vlastního tátu,i když jí muselo být jasné,jaké to manželství pak bude,když je to "kvůli dítěti".

[Zlata]

Jako dítě jsem taky někdy dostala na zadek a nemyslím, že by mi to nějak uškodilo
když jsme jako děti zlobily na ŽŠ, výtečníci museli nastoupit před tabuli a měli na výběr, co bude následovat za trest, buď jsme mohli být po škole, nebo napsat zvláštní domácí úkol (50x nebudu dělat to a to.. např.) a nebo "doktora" to znamenalo ukazovátkem přes zadek (1-2x)... A co myslíte, že si všechny děti vždycky vybíraly? Jasněže doktora štíplo to, ale bylo vše vyřešeno a zapomenuto. Neříkám, že je správně mlátit děti hlavanehlava, ale výchovné plácnutí po zadku je v normě. Vařečkou při větším zlobení, nebo vztekání Anebo holt pod studenou sprchu..
Ono někdy jen vysvětlování nezabere.
(Děti nemám, čerpám, jen za svých vzpomínek, nějaké vysvětlování typu "nejezdi na silnici, něco tě přejede..." haha už jsme tam všichni sourozenci byli, až po vařečce jsme se 2x rozhlídli, jestli se mamka nekouká )

[DIVA]

štíplo to, ale bylo vše vyřešeno a zapomenuto.

Jenže to právě není ten správný výchovný přístup
Poslední větou jsi mi připomněla tu exmanželovu zmínku právě o té inteligenci .

[Zlata]

Já vim, ale lepší, než se pak psát doma nebo po škole s nějakým pitomým úkolem, ne?

[DIVA]

No právě..... člověk zvolí to jednodušší, protože je líný... Ale nemá to ten správný důsledek.
Jednat správně jen ze strachu, že zas dostanu na prdel, to je výchovný hrob.
Viděla jsem to u rodiny: kluk od rodičů dostával řemenem (bylo to pro ně jednodušší; vždyť: "přece mají 4 děcka, tak se nemůžou s jedním párat"), a pak na něj v manželství neplatily žádné argumenty. A co potom v dospělém životě s takovým člověkem? Přece ho manželka nebude mlátit .