Co s tím?

[HoPe]

Ahoj

nevím přesně, kam příspěvek zařadit... potřebuju se z toho všeho vypsat. Jak to napsat co nejstručněji a srozumitelně? Mám 5měsíční miminko které jsem strašně chtěla. S partnerem jsme 4 roky, nebydleli jsme spolu a "spor" o miminko (já chtěla a tlačila jsem on nechtěl) byl hodně často důvodem našich hádek. Bohužel jsme se nebyli schopni ani domluvit ani pořádně rozejít, což v případě tak rozdílných představ o budoucnosti asi jinak nejde. Určitě jsem dělala i chybu že jsem na něho hodně tlačila. Pak jsem v průběhu jedné velké krize otěhotněla (podotýkám že jsem nelhala a o tom, že antikoncepci neberu jsem mu opakovaně řekla). Těhotenství jsem protrpěla, stále jsem doufala, že se to mezi námi zlepší. Paradoxně i přesto, že miminko nechtěl, malou miluje, stará se o ni a je šťastný že ji máme. Ani po narození se náš vztah nezlepšil, je fakt, že když potřebuji tak přijde, pohlídá, pomůže (když se mu to také hodí). Peníze od něho nedostávám. Přes den se starám o malou a po večerech pracuji, abych nám mohla zajistit co nejlepší standard /taky nechci ztratit zakázky). Můj názor byl, že když už mi nedává peníze, tak by mi měl alespoň umožnit vydělávat a častěji se o malou starat, dělala jsem kvůli tomu dusno, protože fakt byl, že své koníčky sice omezil (vernisáže, divadlo, přednášky atd) ale nijak zásadně. Jeho rodina o dítě nejeví zájem a nepodporuje mě, bydlím 400km od své rodiny akdyby mi moje matka po porodu nepodmáhala tak nevím, jak bych to všechno zvládla. Stále jsem doufala že se to zlepší, ale jasně jsem řekla, že nemám na to žít sama s malým dítětem s tím, že musím i vydělat peníze pro nás obě není únosný a budu muset se vrátit do svého rodného města. Včera jsem se od něho dozvěděla, že má známost a sice už několik měsíců. Že potřebuje uznání, někoho kdo ho pochválí a kde má klid a naději na šťastný vztah. Ale není si jistý, jestli z toho něco bude. Prý ji nemiluje. Detaily znát nechci, i tak mě to hodně bolí. Prý měl dojem, že pro mě je nejdůležitější fakt abych měla dítě a s kým by mi bylo jedno. Neměl prý pocit, že ho mám ráda a že s ním chci být kvůli němu, že je jen prostředkem k mému cíli. Bolí mě to, s ní chodí do divadla (jak mě mrzelo že mě téměř nikdy nikam nevzal).... Byla jsem teď 2x delší dobu u rodiny (potřebuji si vydechnout a taky mít klid). Vůbec nevím, jak to řešit, vím o tom, jaké chyby jsem dělala a proč k tomu došlo. Na druhou stranu si myslím, že to není fér, dozvěděla jsem se to "protože jsem se ptala, kdybych se neptala tak by mi to nikdy neřekl, až kdyby to byl vážný vztah". Samozřejmě jsem to tušila. Férovka by byla konečně udělat čistý stůl a dohodnout se, zda máme nějakou šanci na budoucnost nebo ne a poté začínat další vztah. Ale najít si bokovku, emočně se zablokovat, nechat mě nabíhat si a plácat se v tom a čekat jak to vyhnije je fakt na nic. Kdykoliv jsem se ho ptala co budeme dělat resp. jak budeme stávající situaci řešit, tak nevěděl.... Na otázku co chceš, co si přeješ atd. - nevěděl. Situaci, která by mu vyhovovala - abych zůstala kde jsem tak aby se s dcerou mohl stýkat ale neměl žádné závazky vůči mě, chodil když já potřebuju ale především když jemu se to hodí mu nabídnout nemůžu, protože to sama nezvládnu. Ani psychicky ani organizačně, možná finančně ale proč? Moc mě mrzí že to takhle dopadlo, mám ho ráda i přes to co se teď stalo. Dala jsem mu čas na rozmyšlenou..... moc bych si přála abychom k sobě našli cestu, i kvůli maličké (je dobrý otec) ale nevím, jestli si nedělám falešné naděje.

[fadamek]

Dobrý den,
nemohu nenapsat.... Vase rozhodnuti mit dite i pres prekazky, ktere jste na teto ceste mela, bylo velmi nezodpovedne. Sama jste holcicce udala smer jejiho zivota bez otce. Pochybuji, ze se partner bude nejak vic ve vztahu vas 2 angazovat, jasne vam dal najevo, jak to ma on...a to mu preci nemuzete zazlivat. Z vasi vypovedi citim, ze jste sama, nestastna, daleko od rodicu, bez milujiciho partnera. Proc tam stale zustavate? Co nejdrive se odstehujte k vasi rodine, toto je jen prodluzovani trapeni. Mozna uz ted se na vas diva spise jako na pritez. V mem zivote jsem jiz par takovychto zen potkala...myslely si, ze kdyz si udelaji s partnerem dite, ze s nimi zustane a ze budou stastna rodinka. Dokonce se mi i rozpadlo manz., dotycna si taktez myslela, ze kdyz s byvalym muzem otehotni, budou spolu! Nu, dopadlo to tak, ze ona je sama s deckem, nestastna, stale na nem citove zavisla, ja uz take nejsem par let s nim a on je s uplne jinou partnerkou. Seberte svou ¨hrdost a zmizte z jeho zivota. Oficialni cestou ho donutte (pokud se nedomluvite sami ) na placeni vyzivneho a decko pokud bude chtit nekdy videt, at se ozve sam. Jak jsem psala na zacatku, zkomplikovala jste holcicce zivot jiz vasim sobeckym rozhodnutim ji mit i pres nesouhlas...a ted si stezujete, ze od nej nemate oporu? Prijde mi to ponekud NEDOSPELE JEDNANI. Vzmuzte se, zijte svuj zivot, musite se vyrovnat s Vasi zivotni volbou, jinak se Vam to v prubehu let vrati jako bumerang.
Ps. jako jeji otec bude mit samozrejme i PRAVO ji vidat (pres Vas mozny budouci nesouhlas), muze se Vam i stat, ze za par let bude holcicka chtit byt s nim....opravdu spatne rozhhodnuti jste udelala

[DIVA]

Špatná rozhodnutí jsou bohužel v životě normální, Fadamku.
No, za 1. bych od něj zcela určitě chtěla peníze.
2. pokusila bych se opravdu zmenšit vzdálenost mezi Hope a její rodinou
3. zkusila bych ho i nemít ráda, protože jestliže on dokáže táhnout s jinou ženou, tak mezi ním a Hope zas tak velká citová souhra není.
A ještě jedna poznámka od starší baby: pokud chlap potřebuje to, co tvrdí (uznání, pohlazení atd.) a přitom je mu fuk, že totéž potřebuje i Hope, neměl by pro mě jakožto povaha do dvojice hlubší význam...
Ještě otázka: kolik je mu let? Frajerovi, který udělá dítě a nehodlá se finančně podílet na výchově svého vlastního dítěte?

[DIVA]

ze ona je sama s deckem, nestastna,

Toto vypada spis jako vase zbozne prani. Zdaleka to nemusi byt pravda.
Mimochodem, jestliže autorka vlákna svého partnera upozorňovala, že chce dítě a nebere antikoncepci, tak snad se na zplození dítěte aktivně a dobrovolně podílel i on, ne?

[HoPe]

Samozřejmě že se na tom podílel, nic jsem mu nezatajovala, o mém velkém přání věděl a i přesto jsme spolu spali. Jak to dopadne bylo celkem předvídatelné....On sám říká že neví co chce.

Peníze - když po něm budu chtít peníze tak ho docela dostanu do úzkých, resp. on na to nemá, aby mi platil. On to ví a já to taky vím a já nechápu, že mi to vůbec o té ženě říkal, navíc s tím počítá, že teď půjdu oficiální cestou. Že riskuje vědomě dost značné problémy.

Nešťastná - nojo, jak se to vezme. Nešťastná jsem z toho chaosu a z té nevyjasněné situace. Nechci žít v nejistotě, pořád se ptát kdy příjdeš, kdy máš čas... Nebaví mě být každý večer sama doma a makat (vůbec když vím, že otec si někde užívá, neplatí ale na zábavu peníze má). Ráda bych měla "normální" rodinu a běžné problémy (kam na dovolenou, co koupit atd.) a ne se pořád ocitala v nějakých krizích, co se přenášejí přes moji nepohodu i na dítě. Mám ho pořád ráda a nějak čekám, že se vzpamatuje. Já se samozřejmě musím vzpamatovat taky, vím že na tom mám velký podíl.

Když se odstěhuju tak je to finito na pořád. Definitivní konec.... Tak daleko jsem se ještě nedostala, teď momentálně jezdím sem a tam, pár dní tam a pár dní tady.

[hel]

[quote="HoPe"]Samozřejmě že se na tom podílel, nic jsem mu nezatajovala, o mém velkém přání věděl a i přesto jsme spolu spali. Jak to dopadne bylo celkem předvídatelné....On sám říká že neví co chce. "

a ty jsi nebrala antikoncepci a spala s ním, i když jsi věděla, že S TEBOU dítě nechce ???
ptám se , abych věděla, před čím vším mám varovat syna - do života.

[HoPe]

Ano já jsem s ním měla nechráněný sex i když ŘÍKAL že ZATÍM dítě SPÍŠ nechce. Mimochodem je mu přes 40 a snad je jasné, jak děti vznikají a i jak tomu zabránit. Kromě toho jsem věděla, že dítě chci (ať do dopadne jak chce) a že ho sama uživím a rozhodla jsem se to riziko podstoupit. Že to teď je tak jak to je - nemuselo by, mohla bych se odstěhovat hned příští měsíc. Ale mám ho ráda, on mě zřejmě taky (nebo alespoň měl) a dítě je teď na světě, milované od nás obou. Myslím si, že je zbytečné teď řešit za jakých okolností vzniklo.

[DIVA]

40 roků!!!! Kristova noho, já fakt nevím, jaktože ti 40níci nemají peníze..... Já fakt nechci být feministka, ale mně všechno, co kolem sebe vidím, tak nahrává....
To je fuk, že teď nemá prachy, ať si je obstará - zajímá se snad někdo o to, kde je vezmeš Ty?

Buď je to mým pokročilým věkem, zkušenostmi, nebo povahou, to opravdu nevím, ale dost často si při čtení těchto a podobných příběhů říkám, jak je možné, že ta ženská má "pořád ráda" chlapa, který o ni evidentně nestojí, nesnaží se jí ulehčit život, zabavuje se jinými, dokonce jí nedává peníze na jeho dítě... To přece probůh u normální ženy snad není možné, aby tak ohromný vliv na její (navíc špatný) život měly nějaké "modré oči".

[HoPe]

Diva máš pravdu. Nestará, protože já se "nějak" postarám. Nemá peníze, platí na 1 dítě dost velkou částku danou soudem a splácí dluhy které nadělal s první manželkou. Upřímně řečeno mi o peníze až tak nejde, vím že se postarat a vydělat dokážu, hodně mi vadí ta nespravedlnost, že na něco má a na něco ne.

V něčem máš pravdu, evidentně nestojí - to nevím. Ulehčit život - v rámci možností. Zřejmě jsem ÚB - úplně blbá.

[DIVA]

Hope, rozhodně Tě chápu.... Akorát s tím (jeho povahou) asi nic moc nenaděláš. Lidi jsou fakt různí. Taky jsem kdysi nechápala, jak může manžel kouřit a přitom nemít na splátky... Prostě to tak v životě je.
Nejdůležitější zřejmě bude se od něj nějak citově oprostit a zařídit si co nejpohodlnější život pro sebe a dcerku. Držím Ti palce.

Abys mě dobře pochopila, ani v nejmenším Tě nekritizuji - ten odstavec předešlého příspěvku jsem mínila obecně.