Nemůže být se mnou ani beze mě..

[Slunečnice]

Ahoj,

už nějakou chvíli řeším konec svého vztahu a tak mě to trápí, že jsem se rozhodla napsat a požádat vás o váš názor a pohled na věc.. Je mi 29, můj, teď už zdá se bývalý, přítel je o 2 roky mladší. On je vysoký, pohledný, chytrý, charismatický muž, vždy musí být středem pozornosti. To samé říká on o mě. Oba máme dobrou práci - já v mezinárodní společnosti, on podniká. Oba jsme silné osobnosti. Když jsme se poprvé uviděli, byla to láska na první pohled - podle všech známých ideální pár. Milovali jsme se tak, že nic předtím jako by neexistovalo. Po několika měsících jsem musela na dlouhou dobu pracovně odcestovat, což jsme společně zvládli, ale po návratu se vše začalo sypat. Bylo náročné se opět sžít (v podstatě od začátku vztahu jsme žili ve společné domácnosti), on měl problémy v práci a i já nebyla pracovně spokojená a do toho řešili rodinné problémy. Největším problémem ale byla žárlivost. On měl vedle mě (z mně nepochopitelného důvodu) pocit méněcennosti a velmi na mě žárlil - nejenom vzhledově, ale i profesně. Měl strach, že by o mě mohl přijít, byla jsem pro něj všechno.. I já ale měla strach a když viděl, že také trochu žárlím, začal mi dělat naschvály, abych i já začala žárlit tak jako on. Prožili jsme spolu neuvěřitelný rok a tři čtvrtě. Společně jsme neustále cestovali, podnikali výlety, navštěvovali přátele, plánovali svatbu, společné bydlení. Přítel ode mě ale čekal vše - že ho budu všude doprovázet, budu ho reprezentovat, budu mít dobrou práci, starat se o domácnost a budovat naše zázemí a zlepšovat mu náladu, když přijde unavený domů z práce. Nutno dodat, že je cholerik a velmi náladový.. Milovala jsem ho a protože jsem perfekcionista, chtěla jsem mu dát vše.. Čím dál víc mě ale trápily výčitky svědomí, když jsem musela zůstávat dlouho v práci a nestačila jsem udělat večeři, přijela domů unavená a nestíhala to, co on si představoval. Začaly problémy.. Byla jsem šíleně unavená, podrážděná, on nechtěl nic slyšet, nedalo se mu nic vysvětlit. Dělala jsem, co jsem mohla, ale vždy to bylo špatně. A do toho žárlivé scény.. Šílel, když jsem odjela na pracovní cestu do zahraničí nebo šla někam s kamarádkou - vždy mě chtěl vyzvedávat osobně a dělal mi naschvály, abych i já žárlila na něj. Stupňovalo se to a já to nesla tak psychicky těžce, že jsem několikrát utekla z bytu. Přítel vždy volal, ať se vrátím, že si beze mě neumí představit svůj život a vždycky jsem se vrátila. Nic se ale nezměnilo a přítel viděl chybu jen ve mně. Takhle jsme pokračovali dál, až jsme oba v naštvanosti řekli, že se tedy rozejdeme. Neviděli jsme se skoro 3 týdny. Bylo to strašné, neuměla jsem si představit, být bez něj a to samé bylo u něj. Psala mi i jeho rodina, jak těžce to nese a ať se k sobě vrátíme. Když jsem se mu ale na základě toho ozvala, přestože rodině říkal, jak mu chybím, miluje mě a chce být se mnou, ke mně se choval hrozně. Byl odtažitý, zlý a neustále mi něco vyčítal. Prý za to všechno můžu já. Snažila jsem se mu vysvětlit, že toho na nás oba bylo moc a potřebovali jsme si odpočinout, ale že to zvládneme, ale on úplně otočil. Prý mě miluje jako nikoho v životě, ale strašně jsem mu těmi výčitkami a odchody ublížila a nedokáže mi odpustit. Choval se ke mně čím dál hůř. Šílené žárlivé scény, kdy mi v noci volal, kde jsem, že beze mě nedokáže žít, a pak se několik dní neozval, přestože jsme se měli vidět. Manipuloval se mnou a byl na mě zlý. Prý nikoho v životě tak nemiloval, ale prý jsem mu ublížila a žárlí na mě tak, že je z toho nešťastný. Prý ho to tak sžírá, že je mu lépe beze mě. Nevím, co mám dělat. Posílá mi zprávy o tom, že jeho rodina chce, abychom byli spolu, přeposílá mi jejich zprávy, ale přitom se mnou být nechce. Prý na mě nemůže zapomenout, ale vrátit se nechce. Co mám dělat???

[Knoflíček.cz]

Tak když to sežvejkám...

-společná domácnost hned na začát.vztahu=chyba
-jeho žárlivost-malé sebevědomí(co z něj skoro kape)a ještě na Tobě závislý
-Tvá žárlivost vyvolala jeho schválnosti,abys i Ty začala žárlit?!
-plánovali jste po návratu spol.bydlení...vždyť jste už žili spolu...psalas
-a jééje ,náladový a ještě k tomu cholerik... A Ty máš ho máš ještě k tomu "ZA/BAVIT"?
-MANIPULÁTOR!
-pořád je to nedospělý "chlapeček"
-takto se milující člověk přece nechová!

CO TĚ K NĚMU JEŠTĚ POUTÁ...?
Představ si takovéhle chování po 10 letech a při 2 dětech.............

[Slunečnice]

Když je na mně závislý, jak mě tedy může opustit? To je to, čemu nerozumím. Prý mě miluje tak, že beze mě nedokáže být, ale zároveň ani ne se mnou..

[Iwab]

CHOLERIK, MANIPULÁTOR, ŽÁRLIVEC = nejhorší kombinace. Přesně jak tu píše Knoflíček, asi bych si ani nechtěla představit, jak by Vaše soužití vypadalo po 10ti letech, ještě k tomu děti?
Nemůžu Ti poradit nic víc , než, jdi rychle od toho, ne nadarmo se říká že, od šílené zamilovanosti je jen krůček k šílené nenávisti.
Píšeš, že jsi silná osobnost, tak vezmi všechnu sílu a rozum do hrsti a běž od toho, dokud je čas!!!

[czDanda]

Nedělej vůbec nic. Ať si ten vysoký, pohledný, chytrý, charismatický muž hojí své komplexy na někom jiném.

[DIVA]

Co máš dělat? Nic. Chvíli si užívat koníčků, kultury, kamarádek a pak se rozhlídnout po normálním chlapovi.
Takhle, jak jsi to popsala, bys přece snad následujících 40 let žít nechtěla, ne?
Musíš rozlišovat mezi tím, kdy Tě někdo opravdu miluje (a tento muž tedy fakt ne) a kdy Tebou jen někdo hází ze strany na stranu, jak jemu se to hodí.

[baara007]

Nedělej vůbec nic. Ať si ten vysoký, pohledný, chytrý, charismatický muž hojí své komplexy na někom jiném.

naprosto souhlasím. S tím tě štěstí nečeká, když už teď jsou takové scény a troška žárlivosti je v pořádku, ale tohle? Prď na něj!

[Myjka]

Tak když to sežvejkám...

-společná domácnost hned na začát.vztahu=chyba

Knoflicku toto by som si chcela nechat vysvetlit. Preco chyba? My spolu zijeme v podstate od zaciatku a nevidim v tom problem.

[rena]

Knoflicku toto by som si chcela nechat vysvetlit. Preco chyba? My spolu zijeme v podstate od zaciatku a nevidim v tom problem.

myjko určitě to není pravidlo.... ;-) ale taky jsem koukala když si kámoška nastěhovala domů po měsíci vlastně chlapa, kterého znala jen ten měsíc... ale jsou spolu už dlouho i prcičku mají..... tož tak

[Knoflíček.cz]

Myjko,jen že se to většinou uvádí jako chyba z důvodu těch růžových brýlí,které ještě nejen nespadly(to prý cca za rok),ale taky se ještě ti dva pořádně tím pádem nepoznali.
Ale mám kamarádku,co se nejen s přítelem sestěhovali už po několika týdnech známosti,ale za dalších pár týdnů se i vzali.A perlička na konec-je o 19 let starší,než on..! Ale jak jim to klape(brali se předminulý měsíc),to jsem se teď nějakou dobu neptala(teda myslím spíš kv.tomu rozdílnému věku).
Ale na 2.str.si myslím,že výhoda tam zas jistě je-to přizpůsobování a sehrávání se je právě díky té zamilovanosti o dost snažší.A taky spíš lehčí u těch mladších.Já už bych do společného bydlení neskočila (skoro) hned,ale kdybych v těch 21,kdy jsme se dali s ex dohromady,nebydlela s kolegyní(bylo to něco jako ubytovna),tak jsme už spolu žili asi taky po měsíci. Takto jsme začali jen o víkendech,než tu ubytovnu po 1/2 roce opustila.