Kamaradka vs. Ja

[ErikaK]

Uz 4 roky chodim s velmi zvlastnim muzem. Od ostatnich muzu se jeho chovani lisi a opravdu si to jen nemyslim, hodne lidi kolem to potvrzuje. Nekdy se lisi v dobrem, ma pevne zasady, nekdy ve zlem, neni moc tymovy hrac a nerad dela kompromisy. Vse kolem nej jsou trosku extremy. Mame za sebou uz leccos, velka hadka na dovolene, ktera skoncila fyzickym nasilim, coz se uz nastesti 2 roky neopakovalo, nadherne chvile stravene v Praze, uzasne pozorne milostne eskapady a spoustu dalsich pribehu. Hlavni problem je, ze jeste nez jsme se poznali, tak mel jednu dobrou kamaradku. Vim, ze s nim nic nema (prosim nerikejte, ze si to jen myslim, muz je katolik a jsou veci, ktere jsou pro nej opravdu tabu a vim to i z hodne jinych zdroju), ALE neustale spolu vysedavaji na netu a mam dojem, ze spolu resi veci, co by mel resit se mnou. Proste me nepusti do svych pocitu a vnitrniho zivota a vsechno jde hned vykecat ji. Casto se to tyka i planovani jeho budoucnosti a mnoha detailu jako ze mu neustale opravuje maily, protoze je cestinarka a pod. Nekolikrat jsem zkousela hloupou taktiku ona nebo ja a vzdy se vykaslal na me. Respektive to oznacil za nejapne vydirani. Nevim, co si o tom mam myslet. Neni schopen si pripustit, ze toto uz neni normalni. Je uzavreny jakokoliv diskuzi o tomto tematu. Posledni dobou premyslim o zalozeni rodiny (tak cca za 2 roky) a chtela bych vedet, jestli si myslite, ze to ma smysl prekousnout takove veci. Nikdo nejsme ideal, ale nemeli by preci jen partneri vic drzet pri sobe nez pri cizich, i kdyz jsou to super kamaradi? Je to vec, kterou mam zkusit prekousnou? Ja ji proste nesnesu a vim, ze zpocatku ho popouzela dokonce proti mne kecy, ze se na nej vykasle atd., pokud bude se mnou. Coz mi prislo komicke, protoze me videla jednou pred 7 lety na jedne party a podle toho me soudi. Ale on tohle jako by odmita videt, i kdyz ho na to primo upozornuji. Nas vztah ma uz neco za sebou, ale ja porad nevim. Posledni dobou mam chut lovit jinde, ale nektere jeho vlastnosti mi zas budou moc chybet. Vim, ze druhy takovy chlap proste neni. JInak si taky totiz celkem vyhovime. Taky nejsem ideal, ale veri mi a casto me i podporuje (ne financne). AMate nekdo podobnou zkusenost za sebou? Jak se k tomu mam postavit? Dik Erika.

[czDanda]

Proč není kamarádka zároveň partnerkou, když mezi nimi je takové pouto?
Taktika JÁ NEBO ONA je opravdu hloupá, zvlášť když vidí, že to nemyslíš vážně.
Žádnou jeho kladnou vlastnost pro kterou bych s ním chtěla strávit zbytek života jsem nenašla.

[celem]

Mě by určitě vyděsilo fyzické násilí a asi bych se těžko vyrovnala s takovou kamarádkou. Můžu se zeptat - ty jsi Eriko, taky věřící?

[DIVA]

Eriko, ať s kamarádkou něco má nebo nemá, podstatné je (bohužel), že vy dva se na zásadních věcech těžko domlouváte. Je to důležitý varovný signál.
Osobně bych násilí na začátku vztahu nepřekousla a čím jsem starší, tím víc o sobě vím, že bych věřícího člověka denně vedle sebe nesnesla.
Pokud Ti opravdu přítomnost oné kamarádky vadí (a já se Ti nedivím), rozetni to. Nemá to cenu, když už teď preferuje ji.

P.S: Milostné eskapadáy si užiješ s 99% jiných chlapů.

[celem]

Divuš, doufám, že nás věřící nenařknout z netolerance. Ale asi to cítíš stejně jako já. Připadá mi, že s ortodoxním věřícím je soužití ateisty problematické. Možná ani tak ne s partnerem, ale s celou jeho rodinou, vím, o čem mluvím.

[Knoflíček.cz]

Eriko,souhlasím ve všem s děvčaty.Mě už by stačilo jen to napadnutí ,to prostě "normální" chlap neudělá!!
A souhlas s Tebou-ten nejbližší člověk má být partner.A i pokud někdo jen tak neumí druhého pustit do svého já nebo vyjadřovat své city,tak na tom "pracuje" ale TEN PÁR,ne že to pak probírá teda s někým jiným,to mi připadá dost podlé a už bych to v žádném případě nebrala tak,že to "neumí",tohle by mě osobně zklamalo dost,když by probíral náš vztah a kdeco kolem s někým cizím(ať se s ní zná jakkoli dlouho,NENÍ ona jeho polovička),to si mají říct mezi sebou ti dva.
A když navíc neumí uznat něco,co Tebe na něm trápí...těch "indícií" je tam dost,aby sis takový vztah rozmyslela.Se Ti i nedivím,že máš tendenci koukat "jinam",když nemáš jednu ze základních věcí ve vztahu "splněnu",u žen to tak chodí,bez toho to nepůjde...

[celem]

Teď mě napadlo, že Erika nepíše, kdo koho fyzicky napadl. Možná se ona neudržela a pána inzultovala. Což by tedy nic neměnilo na situaci, že to je špatně

[Plamínek]

S jakýmkoli zadubencem, co kategoricky odmítá jiný ohled na svět kromě toho svého, ba i diskusi o něm pomalu považuje za drzost, je nesmírně těžké koexistovat. Můj první manžel byl z rodiny, kde vládly pevné zá kony, hierarchie a diskuse se nepřipouštěly. Bylo například nemožné projevit vlasttní chtění( známka rozmazlenosti), nebo zlost( známka špatného ovládání) atd. Takže on se neustále tvářil jak vyžezaný ze sádry, pohoda, úspěchy, nic mu netřeba, protože to, co ho žralo nemohl sdělit a probrat to.Takže dělal podivné naschvály, švejkoval, mstil se a trestal- např, já jsem jela na víkend a řekla jsem mu, ať trochu uklidí. Chtěl vědět, co přesně.Rozčilený, že jsem se ním neporadila, jestli jet na dámský víkend, uklidil,ale jen přesně to,co jsem mu řekla. Jinak nechal moje oblíbené kytky bez vody a kočky bez krmení-protože to jsem mu přesně neřekla, aby to udělal! Když něco chtěl, mohl se zbláznit, aby to navlíknul, že je to vlastně potřeba.. Pokud ale něco chtělo okolí, bylo rozmazlené, a pokud se dokonce zlobilo, tak to už bylo vůbec nepřípustné, protože on chby přece nedělal. A tak, a nešlo mu nic dokázat.Předpokládám, že takhle zlé to zakladatelka nemá, ale ti, co zastávají názory, na kterých se nedá nic změnit, se do manželství nehodí.

[hel]

dočetla jsem přesně do čtvrtého řádku. to stačí. s chlapem , co by na mně vztáhnul ruku, bych budoucnost plánovat nechtěla.

[Knoflíček.cz]

dočetla jsem přesně do čtvrtého řádku. to stačí. s chlapem , co by na mně vztáhnul ruku, bych budoucnost plánovat nechtěla.

Věříš,že mě stačil i ten 3.řádek,kdy píše,že on není týmový hráč a nerad dělá kompromisy?Tak takhle podstatné věci ve vztahu když chybí... Takže to,co zmiňuješ,mě pak dorazilo.